Salvatoriáni v České zemi
Valašské Meziříčí
V r. 1895 přišli do Valašského Meziříčí první dva salvatoriáni P. Matěj Bezděk a P. Cyril Braschke, který se stal prvním superiorem. Ti zde převzali správu konviktu pro studenty místního českého gymnázia. V r. 1922 byl tento konvikt přeměněn v juvenát a noviciát české provincie. V r. 1937 byla ke staré budově přistavěna budova nová, takže zde mohlo být ubytováno až 50 studentů - juvenistů. Kněží této koleje věnovali se výchově řeholního dorostu, duchovním výpomocím ve farnostech, lidovým misiím, triduím a exerciciím. V tomto ohledu jako lidoví misionáři a exercitátoři měli lví podíl na této činnosti zvláště dva: P. Paternus Kubáč a P. Fakundus Peterek, kteří během několikaleté činnosti svého působení ve Valašském Meziříčí vykonali 140 lidových misií, triduí a 44 exercicií. Za protektorátu byla kolej zabrána a zřízena zde menší nemocnice. Až v r. 1946 mohli se salvatoriáni do ní vrátit. V r. 1950 při internaci řeholníků byl zde ponechán jen P. Vilfrid Kalinský, který zde vykonával ve veřejné kapli bohoslužby do r. 1957, kdy zemřel. V koleji bylo zařízeno plicní sanatorium. Tento stav trvá dosud.
Krnov
Salvatoriáni hned v prvních létech po svém založení získávali hodně povolání ze Slezska. Bylo proto přáním, aby také zde mohla být založena kolej. P. Jordan obrátil svůj zrak i na tento kraj a v r. 1902 poslal své Pátery do Krnova, aby tam duchovně působili a připravili založení nové koleje. Ti bydleli nejprve v najetém bytě a v r. 1904 získali pozemek a začalo se se stavbou koleje, v místě zvaném Cvilín, nedaleko poutního kostela Bolestné P. Marie, odkud je krásný pohled na město. Při koleji byla postavena velká kaple, zasvěcená Božskému Srdci Páně. Bohoslužby v ní konané bývaly hojně navštěvovány. Kněží koleje konali lidové misie, exercicie a vypomáhali v duchovní správě v okolním kraji. Od počátku byla salvatoriánská kolej pro zdejší kraj velkým požehnáním. Průměrně v ní bývali čtyři Páteři a tři bratři. Za Protektorátu byl Krnov v zabraném území a česká provincie předala krnovskou kolej provincii severoněmecké. Až teprve po válce v r. 1945 vrátili se do Krnova čeští salvatoriáni a ujali se správy koleje. Prvním superiorem se stal P. Anastáz Dubový, který býval před tím spirituálem kněžského semináře ve Vidnavě. V době totality byla kolej zabrána a byl v ní učňovský domov. Nyní v ní Česká katolická Charita zřídila domov pro vozíčkáře.
Brno
V r. 1910 byl posvěcen brněnským biskupem Pavlem Huynem nový farní kostel Božského Srdce Páně v Brně-Husovicích. Vzpomenutý biskup znal se osobně se zakladatelem salvatoriánů P. Jordanem, a projevil přání, aby duchovní správu v nové farnosti husovické převzali salvatoriáni. Jeho přání se uskutečnilo a v Brně-Husovicích zřízena byla třetí česká salvatoriánská kolej. Stalo se tak v r. 1910, kdy tam přišli první tři salvatoriánští kněží s P. Paternem Kubáčem, prvním superiorem a farářem v čele a ujali se duchovní správy v této velké brněnské farnosti. Kromě farní duchovní správy vypomáhali i v jiných brněnských kostelech, také jako kazatelé při májových pobožnostech, a jezdili také vypomáhat, zvláště v poutním období, na Vranov. V r. 1921 odešel P. Kubáč do Valašského Meziříčí, aby se tam mohl věnovat lidovým misiím. V r. 1940 byl zřízen v brněnské koleji i scholastikát pro kleriky české provincie, kteří docházeli na přednášky do brněnského kňežského semináře: za války na Petrov a po válce na Antonínskou ulici. Tento scholastikát zanikl v r. 1950, když byli řeholníci svezeni do centralizačních klášterů, salvatoriáni do Oseku u Duchcova, Králík a Želiva.
Vranov
Vranov - 12 km vzdálený od Brna, je od r. 1240 známým poutním místem. Od r. 1633 působili tam pauláni (Bratří nejmenší sv. Františka z Pauly), jimž nechali vystavět na Vranově klášter Maxmilián a Kateřina z Lichtenštejnů. Pauláni zde působili až do r. 1783, kdy jim klášter zrušil Josef II. Jejich klášterní kostel se stal farním a duchovní správa svěřena kněžím světským, kteří pečovali též o poutníky. Tento stav trval až do r. 1926, kdy brněnský biskup Josef Kupka svěřil péči o poutní místo na Vranově u Brna salvatoriánům. Prvním superiorem a farářem stal se P. Leonard Pauk, pozdější provinciál. Jeho péčí a dobročinností knížete Jana II. Lichtenštejna podařilo se zrenovovat kostel i klášter. Ty se zaskvěly nebývalou krásou při jubilejních slavnostech v r. 1940, kdy se slavilo 700 let vzniku poutního místa Vranova. Toto známé poutní místo bývalo hodně navštěvováno poutníky, zejména z Brna a okolí. Poněvadž vranovská kolej mívala průměrně 4 až 5 kněží, mohli se tito věnovat kromě duchovní správy farní a poutní i misiím a výpomocím na jiných místech, a v koleji vranovské dávat exercicie. Od r. 1950, kdy byli salvatoriáni z Vranova odvezeni do řeholního soustředění, zůstal tam až do roku 1963 P. Leonard Pauk. Po jeho odchodu do kněžského domova na Moravci, působili tam kněží diecézní. Po roce 1990 vrátili se na Vranov původní řeholníci - pauláni, kteří tam vedou nyní duchovní správu farní i poutní.
Prostějov
Zakladatel salvatoriánů P. Jordan ještě za svého života pojal myšlenku, že by jeho řeholní Společnost měla zakotvit také v Prostějově, zvláště když se začalo uvažovat, že v tomto velkém městě by měla být zřízena ještě další farnost. Obě tyto myšlenky byly realizovány až po jeho smrti - v r. 1934, kdy byla zřízena nová farnost u sv. Petra a Pavla a svěřena salvatoriánům. Kostel sv. Petra a Pavla býval původně kostelem hřbitovním. Když salvatoriáni do Prostějova přišli, hřbitov byl už zrušen a proměněn v park. Jako první superior a farář nastoupil v Prostějově zkušený lidový misionář P. Paternus Kubáč a novokněz, horlivý apoštol mládeže P. Metoděj Mičola. Právě v této nové farnosti byla práce tvrdá, ale ukázaly se i plody s pomocí Boží našli mnozí v Prostějově cestu ke Kristu. V Prostějově působili pak další salvatoriáni, mezi nimi i P. Jiří Pustějovský, a bratr, později Pater Ire-nej Drda, spisovatel, který psal pod pseudonymem M. K. Bystřický. Oba byli apoštoly tisku. Za totality starali se o duchovní správu svatopetrské farnosti kněží světští. Salvatoriáni vrátili se do Prostějova až v r. 1990. Opravili kostel i faru a učinili v koleji i sídlo provincialátu.
Praha
Poslední česká salvatoriánská kolej, založená před rokem 1950, vznikla v r. 1939 v Praze-Lhotce. Tam byl dostavěn nový kostel mariánský, zasvěcený P. Marii - Královně míru. Prvním superiorem a farářem se stal P. Jan Janků. Kromě práce ve farnosti a sociální činnosti věnoval se horlivě vyučování náboženství. Bohužel tato jeho činnost, i působení ostatních salvatoriánů v Praze-Lhotce byly zastaveny v r. 1943, kdy na zákrok Gestapa museli salvatoriáni Prahu opustit a více se tam nevrátili. Duch-ovní správu na Lhotce převzali kněží diecézní.
